mormon.org Celosvětová verze

Boží plán
spasení

„Odkud jsem přišel a proč?“

Váš život nezačal narozením ani neskončí smrtí. Než jste přišli na zemi, váš duch žil s Nebeským Otcem, který vás stvořil. Znali jste Ho a On znal a měl rád vás. Bylo to radostné období, kdy jste se učili o Božím plánu štěstí a o cestě k dosažení opravdové radosti. Ale tak, jako většina z nás odchází z domova a od rodičů, když vyroste, Bůh věděl, že je nutné, abyste udělali totéž. Věděl, že byste se nemohli dál rozvíjet, kdybyste Ho na chvíli neopustili. A tak vám umožnil přijít na zemi, abyste zažili radosti – i bolesti – spojené s fyzickým tělem.

Tento život je někdy tak těžký právě proto, že nejsme ve fyzické přítomnosti Boha. A nejen to – také si nepamatujeme svůj předpozemský život, což znamená, že musíme jednat na základě víry, nikoli podle toho, co vnímáme smysly. Bůh neřekl, že to bude snadné, ale slíbil nám, že Jeho duch nám bude k dispozici, když Ho budeme potřebovat. Ačkoli se to někdy tak zdá, nejsme na své cestě životem sami.

Plán, který pro vás Bůh má

To neznamená, že Bůh očekává, že budete dokonalí. On ví, že nebudete. Ale očekává, že zde na zemi se budete ze všech sil snažit stát se více takovými, jako je On, a že vaše chyby vás něčemu naučí a napomohou vašemu růstu. Pokaždé, když uděláte nějaké špatné rozhodnutí s bolestivými následky, vede toto rozhodnutí k tomu, že nejste šťastní – někdy hned, jindy mnohem později. A podobně – když se rozhodujete správně, nakonec to vede k tomu, že jste šťastní, a pomáhá vám to stát se více takovými, jako je Nebeský Otec.

Získání fyzického těla

Podobně jako Bůh stvořil zemi jako místo, kde můžete žít a získávat zkušenosti, stvořil i vás. A dal vám tělo z masa a krve, které se podobá Jeho oslavenému tělu. Ve Starém zákoně Bůh řekl: „Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho.“ (Genesis 1:26) Jákob prohlásil, že viděl Boha „tváří v tvář“. (Genesis 32:30) Mojžíš také promlouval s Bohem „tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým“. (Exodus 33:11) Když se vzkříšený Kristus zjevil v Novém zákoně svým apoštolům, řekl jim: „Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.“ (Lukáš 24:39)

Adam s Evou nám dali dar rozhodování

Adam a Eva, jako první Boží děti na zemi, žili ve své rajské zahradě. Nepociťovali utrpení ani bolest, což se může zdát příjemné, ale v důsledku toho nemohli pociťovat ani radost. Nepamatovali si svůj předpozemský život. Pokud by nepojedli ze zakázaného ovoce, žili by takto na věky a nikdy by neměli děti. Nikdy by se nezrodilo lidstvo a nenaplnilo svět.

Jak víme, Adam s Evou podlehli Satanovu pokušení, aby pojedli z ovoce a neposlechli Boha, který jim přikázal, aby ze stromu poznání dobra a zla nejedli. V důsledku toho byli Adam a Eva fyzicky i duchovně vyloučeni z Boží přítomnosti – této události říkáme Pád. Stali se smrtelnými, jako jsme my, a podrobenými hříchu, nemocem, všemu možnému utrpení a nakonec i smrti. Všechno ale nebylo tak špatné, protože nyní byli schopni pociťovat velkou radost. „Adam padl, aby lidé mohli býti; a lidé jsou, aby mohli míti radost.“ (2. Nefi 2:25.) Avšak když byli Adam s Evou poslušni evangelia Ježíše Krista, byli schopni přijímat Boží inspiraci, zjevení a dokonce i návštěvy nebeských poslů.

Když byli vyhnáni ze zahrady, byli schopni činit pokrok a učit se, jak se stát více takovými, jako je náš Nebeský Otec. Kromě toho mohli mít děti, což znamenalo, že i ostatní Boží duchovní děti (my všichni) mohly přijít na zemi, získat fyzické tělo a být zkoušeny na základě svých každodenních rozhodnutí. Podobně jako v případě Adama a Evy mají i všechna naše rozhodnutí své následky – dobré, či špatné. Trvalé štěstí a rozvoj plynou z toho, když se rozhodujeme tak, jak si Bůh přeje, abychom se rozhodovali. Klíčovým slovem je zde „rozhodujeme“. Bůh obvykle nezasahuje a nebrání nám činit špatná rozhodnutí, k nimž nás pokouší Satan. Pokud Mu ale otevřeme srdce, nabídne nám svou lásku, božské vedení a bude nás varovat.

Tajemství štěstí

Často se necháváme polapit domněnkou, že nové auto, povýšení v práci, vylepšení vzhledu nebo určitý stupeň slávy nás učiní šťastnými. Často nás opravdu šťastnými učiní – ale jen na chvíli. Nikdy to netrvá věčně, protože bohatství, moc, krása a sláva zkrátka nepřinášejí trvalé štěstí – jakkoli si to přejeme. Opravdové štěstí přichází tehdy, když následujeme Kristův příklad a rozvíjíme božské vlastnosti, jako je například dobrotivost, láska, spravedlnost a milosrdenství. Přichází tehdy, když sloužíme druhým a pomáháme jim následovat příklad a učení Ježíše Krista. Přichází tehdy, když překonáváme přání svého těla, a místo toho se řídíme nabádáním Ducha. Přichází tehdy, když poctivě pracujeme a pěstujeme zdravý životní styl, když máme přátele, rodinu a dosahujeme osobních cílů. Nehledě na to, co v tomto životě máte nebo nemáte, nejhlubší a nejtrvalejší štěstí získáte tím, že poznáte Boží plán a budete se jím řídit.

Když se stávají špatné věci

Stává se, že onemocníme. Zemře nám někdo blízký, koho máme rádi. Ztratíme práci nebo domov. Náš manželský partner je nám nevěrný. Je těžké neklást si otázku, proč Bůh dopouští, abychom tolik trpěli. Vězte, že i když se Bůh neraduje z vašeho utrpení, těžkosti, jimiž procházíte, ať již jsou způsobeny čímkoli, vás mohou přivést blíže k Němu, a dokonce vás posílit, pokud věrně vytrváte. (2. Nefi 2:2, Zjevení 3:19)

Vědět, že Boží Syn, Ježíš Kristus, vytrpěl všechny věci, přináší útěchu. Rozumí vaší bolesti a může vám pomoci ve vašich zkouškách. Když máte víru v Boha a v Jeho plán, můžete si být jisti tím, že vše, co se vám zde na zemi přihodí, má svůj účel. Náš zdejší život je v porovnání s věčným životem krátký. Pán řekl Josephu Smithovi v období, kdy Joseph procházel velkým utrpením:

Zvládání nešťastných událostí vás může posílit a může vám pomoci být soucitnějšími. Také vám to může pomoci něčemu se naučit, rozvíjet se a získat touhu sloužit druhým. Vypořádávání se s protivenstvím je jedním z hlavních způsobů, jak jste zde, během života na zemi, zkoušeni a vychováváni. Náš milující Nebeský Otec má schopnost vynahradit nám jakoukoli nespravedlivost, kterou možná budeme muset v tomto smrtelném životě vytrpět. Pokud ve všem věrně vytrváme, odmění nás v životě, který přijde, více, než jsme schopni pochopit. (1. Korintským 2:9) Je úžasné, že s Boží pomocí se můžete radovat dokonce i v době zkoušek a čelit životním výzvám s vnitřním klidem.

Boží plán – co pro nás Ježíš vykonal

Ježíš Kristus za nás trpěl 02:21

Chyby, kterých se dopustíte, mohou být prosté – například když zraníte city svého přítele – nebo to mohou být mnohem závažnější hříchy. Když vidíme bolest, kterou jsme způsobili, a pociťujeme výčitky svědomí, může nás někdy pocit studu a provinění zcela přemoci. Ptáme se sami sebe, zda vůbec někdy své chyby překonáme a budeme schopni pociťovat vnitřní klid pramenící z odpuštění. Toho můžeme zcela jistě dosáhnout díky Usmíření Ježíše Krista a procesu pokání. Můžeme své hříchy vyznat Bohu a požádat Ho o odpuštění. A On nám slibuje, že „již na ně [nebude vzpomínat]“. (Nauka a smlouvy 58:42.) Dosáhnout odpuštění můžeme díky tomu, že Nebeský Otec poslal svého syna Ježíše Krista, aby dobrovolně trpěl a zaplatil za naše hříchy a trápení prostřednictvím svého Usmíření. Nedokážeme plně pochopit, jak Ježíš trpěl za naše hříchy. Víme ale, že v zahradě getsemanské Mu tíže našich hříchů způsobila takové utrpení, že krvácel z každého póru. (Lukáš 22:39–44) Když později Ježíš visel na kříži, ochotně vytrpěl bolestivou smrt jedním z nejkrutějších způsobů, který je člověku znám. (Alma 7:11.)

Jeho duševní a duchovní muka byla mnohem větší než bolest, kterou prožíval na kříži. Spasitel nám říká: „Neboť viz, já … jsem vytrpěl tyto věci za všechny, aby oni nemuseli trpěti … stejně jako já.“ (Nauka a smlouvy 19:16–17.)

Kromě toho, že máme žádat Boha o odpuštění, si také Bůh přeje, abychom požádali o odpuštění ty, kterým jsme ublížili, zjistili, zda můžeme způsobenou škodu napravit, a slíbili, že tytéž chyby již nezopakujeme. Pak můžeme dál kráčet životem a pociťovat Boží lásku a neuvěřitelný pokoj a radost plynoucí z toho, že nám bylo zcela odpuštěno.

Aby Jeho Usmíření mohlo ve vašem životě plně působit, je třeba pamatovat na toto:

  • Používejte víru v Něho.
  • Čiňte pokání.
  • Dejte se pokřtít.
  • Přijměte Ducha Svatého.
  • Rozhodněte se, že se budete řídit Jeho učením po zbytek svého života.

„Co se stane, až zemřu?“

Představte si, že máte ruku v rukavici. Rukavice se pohybuje jen tehdy, když pohybujete rukou. Sundejte si rukavici a rukavice bude bez pohnutí ležet na stole. Takto si lze jednoduše představit, co se stane, když zemřete. Představte si, že vaše tělo je rukavice, kterou udržuje v činnosti to, kým ve skutečnosti jste – váš duch. Když zemřete, své tělo zde zanecháte – bez života jako rukavici, ale váš duch žije věčně.

Bezpočet příběhů z písem i osobních zážitků proroků ve všech dobách nám dosvědčuje, že tak tomu opravdu je.

Pokud jste pozůstalí – ztratili jste přítele nebo někoho blízkého, je to pro vás opravdu bolestivá ztráta. Vědět však, že ho nebo ji znovu uvidíte, přináší velkou útěchu. A díky Kristově smrti se v určitém čase náš duch a tělo znovu spojí (budeme vzkříšeni) a budou zdokonaleni, aby již nebyli nikdy rozděleni.

Nesmrtelnost – jeden z největších Božích darů

Většina z nás by nejspíše řekla, že chce žít věčně. A právě to Bůh umožnil každému z nás, když seslal svého syna Ježíše Krista na zemi, aby za nás zemřel a usmířil naše hříchy. Toto se nazývá vzkříšení a každý, kdo se narodí na zemi, dokonce i zlovolní lidé, tento dar nesmrtelnosti obdrží. (1. Korintským 15:22)

Ježíš Kristus se třetího dne po svém Ukřižování stal prvním vzkříšeným člověkem. Jeho duch se znovu spojil s Jeho oslaveným, zdokonaleným tělem, a On již nikdy nemůže zemřít. Když přátelé Ježíše Krista navštívili Jeho hrob, našli tam anděly, kteří jim řekli: „Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl.“ (Matouš 28:6)

„Půjdu do nebe?“

Ano! Bůh bude všechny lidi soudit spravedlivě a náležitě je odmění místem ve svém království.